Jak je vidět výše, tak zastánci adopce a odpůrci jsou zhruba v rovnováze. Názory se samozřejmě mohou lišit. Minulý týden byl na Seznamu jeden zajímavý článek, který se věnoval tomuto tématu. Část sem kopíruji.
Ještě v roce 1992 nedoporučovali mnozí renomovaní sexuologové svěřování ústavních dětí do adopce nebo pěstounské péče homosexuálním párům.
Ne snad proto, že by se dítě mohlo od svých pěstounů homosexualitě nějak naučit. Teorii o homosexualitě, která se dá naučit nebo odkoukat, věří už jen pár nevzdělanců. V té době však ještě panoval názor, že v homosexuální rodině chybí člen jednoho pohlaví. A dítě to má pak složitější se svou sexuální identifikací.
Teprve na konci minulého století utrpěla teorie identifikačních vzorů trhliny. A nebylo k tomu zapotřebí psychologických výzkumů. V mnoha tradičních rodinách není snadné najít takové vzory. A pokud na jednu misku vah položíme harmonicky žijící homosexuální pár a na druhou stranu manželství alkoholika s prostitutkou, je zjevné, která rodina bude pro dítě lepší.
Děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské
Dalším argumentem proti všemocné identifikaci je skutečnost, že většina homosexuálů se rodí heterosexuálním rodičům. Jaký mají v rodině vzor pro své sexuální zaměření? Neměli by snad být rodičům odebráni a svěřeni na výchovu homosexuálnímu páru, který by byl nesporně více tolerantní k jejich orientaci?
Už v roce 1986 uveřejnil britský psycholog R. Green zajímavý výzkum. Zaměřil se na porovnání psychosexuálního vývoje tří až 11letých dětí. První skupinu dětí vychovávaly lesbické matky a druhou matky heterosexuální bez partnera.
Green nenašel mezi oběma skupinami žádný podstatný rozdíl. Snad jen, že děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské. Ale také méně konformní v pojetí typicky mužských a ženských hraček, jako jsou autíčka, kočárky nebo panenky. Tyto rozdíly však neměly žádný vliv na vlastní sexuální orientaci dětí.
Děti potřebují milujícího člověka, který s nimi počítá
Na sexuální orientaci takového člověka pak záleží pramálo. Jako identifikační vzor neslouží jen rodiče nebo pěstouni, ale celé široké okolí. Tedy okolí dítěte včetně přátel, nebo dokonce literárních postav.
Největší nebezpečí pro dítě vychovávané homosexuálním párem pak nespočívá v rodině, ale v netolerantním okolí. Naštěstí je naše společnost jednou z nejvíce tolerantních na světě. A společenské názory se stále vyvíjejí. Je tedy nejvyšší čas, abychom začali přemýšlet i o možnosti výchovy dětí homosexuálními páry.
Radim Uzel, Právo
4 comments:
Co se týče samotných homosexuálů, tak já osobně proti nim nemám vůbec nic, jednoho znám i osobně a je to úplně pohodovej člověk...a kdybych měla říct názor na adopci dětí, tak souhlasím s předchozím článkem, že není ani takový problém v tom, že by je pár stejného pohlaví vychoval nějak špatně, vždyť když se podíváme do dnešní společnosti, tak je teď rozvod na denním pořádku, takže kolik rodin je úplných - a to už je pak jedno, jestli dítě žije například s jednou matkou, nebo rovnou se dvěma, ale opravdu spíše v tom, jestli by zde nebyly nějaké předsudky ze strany okolí. Vždyť přece jenom když vemu v potaz jen všechny mé známé, tak pár jich je v otázce už jen homosexuality velmi netolerantní...
Já homosexuály beru jako každé jiné normální lidi. S adopcí dětí homosexuálům souhasím... Musím říct, že i když to možná bude znít divně, tak homosexuálové jsou mnohdy mnohem lepší rodiče a vychovávající než některé "normální" páry.. (matka alkoholička, otec násilník,atd.) Takovéhle chování se u homosexuálů opravdu často nestává, protože si toho dítěte váží, narozdíl od některých matek či otců.... :)
Musím souhlasit s Markétou. Homosexuálové by byli vděční za adoptované ditě.A milovali ho,jako by bylo jejich vlatní-možná někdy více,než biologičtí rodiče.
Pár jedinců znám a jsou to opravdu moc hodní lidé,kromě své orientace jsou úlně normální lidé,tak proč jim neumožnit se těšit také z toho,že oni mají děti a mohou je vychovávat.
Musím tedy říci žě více si dokážu představit dvě matky dítěte,naž dva otce.Ale co?Muži nás někdy opravdu dokáží překvapit, třeba bychom se divili,jak skvělé děti umí vychovat a připravit je na život...:)
Tohle je podobně spekulativní téma jako eutanazie nebo trest smrti. Každý najde klady, každý zápory. Jsem pro. Je pravda, že děti homosexuálů musí mít nesporně různé psychické odlišnosti od dětí heterosexuálních rodičů. Už jen to, že nejde rozlišit pořádně roli otce a matky je zajisté problém. Jenže hodně z dětí dnes nemá jednoho z rodičů, tak proč nemít dva stejné. Velký problém vidím hlavně v přijetí od kolektivu, malé děti požívají slova jako teplouš a lesba jako nadávku. Myslím, že by to takové dítě mělo těžké. Jenže za deset let, kdy se adopce dětí homosexuály může stát naprosto běžnou, se to dost pravděpodobně změní. Každopádně nejdůležitější důvod, proč s tím souhlasím je ten, že žádné dítě v dětských domovech ani žádné dítě vyrůstající v takových zařízeních nikdy nedostane takovou lásku. Pro děti je to nejdůležitější právě vědomí, že vás někdo moc chce. A lidé, kteří si dají práci jako (eventuelně by museli) homosexuálové to dítě získat, už o něj asi zájem mají a jsou připraveni o to více než normální páry na to svým dětem dát všechno, co potřebují. To je můj názor.
Post a Comment