Postřehy z Austrálie od Honzy M.

Ahoj, ja vam tady píšu něco o Austrálii, tak si to přečtěte a někdy se stavte.

Dneska zase fouká. Ale takhle fouká už asi dva měsíce, tak to neni nic zas až tak divnýho. Před chvíli to odneslo ze šňůry nějaký kus prostěradla, tak jsem ho šel znovu pověsit. Zajímalo by mě jak se tam vůbec octlo, jsem uz dva dny sám v domě a přísahal bych že ješte včera tam nebylo. Asi to sem přinesl někdo z lidí co bydlí výš na kopci, ale snad mají svojí šňůru, ne? Ty lidi jsou syn rodiny u které žiju, John, s manželkou, LeeAnne.

Dalo by se říct že tu mají takový rodiný kopec. Na straně kopce obrácené do údolí s hlavní lokální silnicí žiju já s nejstaršími. Na vrcholku kopce žije v druhym baráku mladší generace, a na opačné straně kopce je vinice a shedy. Vinice teď vypadá dobře, je jaro a díky intenzivnímu zavlažování je to jediná opravdu zelená věc v krajině. Na začátku každé řádky stojí růžový kěř, což taky nevypadá špatně. Růžový keř na začátku každé řádky prý dělá lepší víno.

Předevčírem podruhé od té doby co jsem tady skutečně zapršelo, ale i tak to nenaplnilo náš tank. Voda je do něj sváděná ze střechy, takže čím větší střecha, tím víc vody. A tenhle barák má velkou střechu. Vinice se zalejvá z jínýho ohromnýho tanku na vrcholku kopce. Tank se plní vždy z jedné z asi pěti přehrad, co jich je na Kopci, nebo ze studny. Ve středu tu zrovna byli nějaký lidi s vrtnou soupravou, a vrtali novou studnu. (to je pěkný slovo, vrrrtali) Dělali to už jednou před dvěma týdny, studna měla mít 120 metrů, ale když jme do ní spouštěli pumpu, tak se zasekla na 50ti. Prý moc pospíchali, projeli moc rychle nějakou porovitou vrstvou, servali to a když pak vytáhli tu vrrrtačku tak se to zavalilo. Tim že Nevečeřalovi, to je rodina u které žiji, mají vlastní přehrady, tanky a studny, tak jsou na tom s vodou docela dobře, třeba lidi v Canbeře už asi třetím rokem vůbec nesmí zalívat. Platí "water restrictions", a nesmí se mýt auta, zavlažovat, a vůbec by člověk měl šetřit vodu. Jsou ale nějaký vyjímky, tumá třeba hřiště u mojí školy, taže je tam krásná travička. Ovšem majestátni fontána před kopcem nového parlamentu je docela prašné místo. Na kraji toho hřiště u mojí školy teče v betonovém korytě dešťová kanalizace, a tak tam v pátek po dešti spousta lidí vyběhla s kýblem a konví pro vodu aby si zalili kytky na zahrádce.

Vodu tady lidi prostě docela dost řeší. Povídal jsem se s jedním pánem, a ten vyprávěl že choval dobytek. Pak ale tři roky nepršelo, a musel prodat celý svoje stádo za cenu, za kterou by dřiv prodal jednu krávu - nikdo neměl trávu aby je nakrmil. Rodina u který žiju chovala dřív koně, a přišla o ně stejným způsobem. Jediný co po nich zůstalo jsou stáje a elektrický ohradníky.

Elektrický ohradníky ani jiný ploty vůbec nezajímaj klokany, buď prolezou nebo přeskočí, a jsou jich TISÍCE. Vzadu na kopci, pod vinicí, jsem našel jednoho co neprolez. Byla to už jenom kostra, ale ještě pořád měla jednu packu zamotanou v drátě, jak se okolo něj protočila při pokusu skočit skrz. U silnic a dálnic se mrtvejch klokanů válí stovky, většinou jsou vidět, nekdy jenom cítit, ale na kilometr alespoň jeden. Když jsem jel s Nevečeřalovic večer z města tak jsme zrovna jednoho srazili. Vyhopkal ze stínu u silnice, a přišlo mi to jako taková malá rána.. Klokan tam ještě pořád leží a auto je stále v opravně. Proto si taky Nevečeřalovic museli půjčit auto od LeeAnne když odjížděli do Sydney.

Divím se že se mi podařilo sem něco napsat. Pokusil jsem se k tomu motivovat tím, že jsem napsal paní učitelce E-mail, ve kterém jsem se k tomu před třemi týdny zavázal... Ale paní učitelka je moc daleko, a tak když mě z hlubin mé lenosti nedokázal vykopat strach, ubíjející nuda, která v těchto dnech dopadla na Kopec, to dokázala. Mějte se všichni moc pěkně, klidně se mě i na něco zeptejte, já snad nerad odpovim.

AHOJ

(tohle mi poslal Honza Mrkos, nějak se mu nedaří to vložit, text není upravován)