Výsledky ankety o tom, jak strávit posledních 60 minut na Zemi.

Před časem jsem četla někde na internetu, že Vydavatelství Ziji v Londýně udělalo výzkum v ulících metropole, jak by její obyvatelé strávili posledních 60 minut svého života, předtím, než Zemi zasáhne asteroid. Jaké byly výsledky? Cituji: Většina dotazovaných Britů (54 procent) řekla, že poslední hodinu by trávili buď na telefonu s blízkými osobami nebo přímo s nimi. Je ale zajímavé, že průzkum odhalil u Britů poměrně značnou dávku požitkářství: celých 13 procent lidí by se usadilo do křesla, smířilo se s nevyhnutelným a nalilo by si skleničku šampaňského. Sex jako náplň poslední hodinky přitahuje jen 9 procent lidí. Dvě procenta tvrdí, že by sáhli po nějakém pěkně tučném jídle, jaké jim dieta běžně nedovolí, a další dvě procenta bez rozpaků prohlásila, že když nastane poslední hodinka, je čas vyrazit rabovat. (http://morava24.cz/zajimavosti/vypis.aspx?id_clanku=13350)
Anketu jsem dala na stránky, abychom zjistili, jak to by to dopadlo u nás. Variantu sex jako náplň poslední hodiny jsem z pochopitelných důvodů změnila na čas strávený s partnerem, ať už se v těch 60-ti minutách děje cokoliv. A naše výsledky? (1. blízcí, 2. šampaňské 3.partner,4. tučné jídlo,5. rabování)

Postřehy z Austrálie od Honzy M.

Ahoj, ja vam tady píšu něco o Austrálii, tak si to přečtěte a někdy se stavte.

Dneska zase fouká. Ale takhle fouká už asi dva měsíce, tak to neni nic zas až tak divnýho. Před chvíli to odneslo ze šňůry nějaký kus prostěradla, tak jsem ho šel znovu pověsit. Zajímalo by mě jak se tam vůbec octlo, jsem uz dva dny sám v domě a přísahal bych že ješte včera tam nebylo. Asi to sem přinesl někdo z lidí co bydlí výš na kopci, ale snad mají svojí šňůru, ne? Ty lidi jsou syn rodiny u které žiju, John, s manželkou, LeeAnne.

Dalo by se říct že tu mají takový rodiný kopec. Na straně kopce obrácené do údolí s hlavní lokální silnicí žiju já s nejstaršími. Na vrcholku kopce žije v druhym baráku mladší generace, a na opačné straně kopce je vinice a shedy. Vinice teď vypadá dobře, je jaro a díky intenzivnímu zavlažování je to jediná opravdu zelená věc v krajině. Na začátku každé řádky stojí růžový kěř, což taky nevypadá špatně. Růžový keř na začátku každé řádky prý dělá lepší víno.

Předevčírem podruhé od té doby co jsem tady skutečně zapršelo, ale i tak to nenaplnilo náš tank. Voda je do něj sváděná ze střechy, takže čím větší střecha, tím víc vody. A tenhle barák má velkou střechu. Vinice se zalejvá z jínýho ohromnýho tanku na vrcholku kopce. Tank se plní vždy z jedné z asi pěti přehrad, co jich je na Kopci, nebo ze studny. Ve středu tu zrovna byli nějaký lidi s vrtnou soupravou, a vrtali novou studnu. (to je pěkný slovo, vrrrtali) Dělali to už jednou před dvěma týdny, studna měla mít 120 metrů, ale když jme do ní spouštěli pumpu, tak se zasekla na 50ti. Prý moc pospíchali, projeli moc rychle nějakou porovitou vrstvou, servali to a když pak vytáhli tu vrrrtačku tak se to zavalilo. Tim že Nevečeřalovi, to je rodina u které žiji, mají vlastní přehrady, tanky a studny, tak jsou na tom s vodou docela dobře, třeba lidi v Canbeře už asi třetím rokem vůbec nesmí zalívat. Platí "water restrictions", a nesmí se mýt auta, zavlažovat, a vůbec by člověk měl šetřit vodu. Jsou ale nějaký vyjímky, tumá třeba hřiště u mojí školy, taže je tam krásná travička. Ovšem majestátni fontána před kopcem nového parlamentu je docela prašné místo. Na kraji toho hřiště u mojí školy teče v betonovém korytě dešťová kanalizace, a tak tam v pátek po dešti spousta lidí vyběhla s kýblem a konví pro vodu aby si zalili kytky na zahrádce.

Vodu tady lidi prostě docela dost řeší. Povídal jsem se s jedním pánem, a ten vyprávěl že choval dobytek. Pak ale tři roky nepršelo, a musel prodat celý svoje stádo za cenu, za kterou by dřiv prodal jednu krávu - nikdo neměl trávu aby je nakrmil. Rodina u který žiju chovala dřív koně, a přišla o ně stejným způsobem. Jediný co po nich zůstalo jsou stáje a elektrický ohradníky.

Elektrický ohradníky ani jiný ploty vůbec nezajímaj klokany, buď prolezou nebo přeskočí, a jsou jich TISÍCE. Vzadu na kopci, pod vinicí, jsem našel jednoho co neprolez. Byla to už jenom kostra, ale ještě pořád měla jednu packu zamotanou v drátě, jak se okolo něj protočila při pokusu skočit skrz. U silnic a dálnic se mrtvejch klokanů válí stovky, většinou jsou vidět, nekdy jenom cítit, ale na kilometr alespoň jeden. Když jsem jel s Nevečeřalovic večer z města tak jsme zrovna jednoho srazili. Vyhopkal ze stínu u silnice, a přišlo mi to jako taková malá rána.. Klokan tam ještě pořád leží a auto je stále v opravně. Proto si taky Nevečeřalovic museli půjčit auto od LeeAnne když odjížděli do Sydney.

Divím se že se mi podařilo sem něco napsat. Pokusil jsem se k tomu motivovat tím, že jsem napsal paní učitelce E-mail, ve kterém jsem se k tomu před třemi týdny zavázal... Ale paní učitelka je moc daleko, a tak když mě z hlubin mé lenosti nedokázal vykopat strach, ubíjející nuda, která v těchto dnech dopadla na Kopec, to dokázala. Mějte se všichni moc pěkně, klidně se mě i na něco zeptejte, já snad nerad odpovim.

AHOJ

(tohle mi poslal Honza Mrkos, nějak se mu nedaří to vložit, text není upravován)

Předběžný seznam zájemců o Rumunsko

Od cestovní kanceláře jsem již dostala veškeré podklady pro cestu do Rumunska a pokud mi doplní pár informací do čtvrtka, tak vám je budu na konci týdne nebo v pondělí prezentovat. Zatím mi prosím předběžní zájemci napište do komentáře, že máte zájem.

Novinky v oblasti biologie

Nápoj lásky

Jeřáb Královský patří asi k nejznámějším symbolům Ugandy. Avšak v dnešní době jich zde můžeme nalézt z původních 50 000 asi jen tak polovinu, protože právě tito ptáci začali záhadně mizet. První možností je samovolná změna, což se u ptáků nedá vyloučit anebo se tu naskýtá druhá možnost, při níž se přišlo na to, že důvodem mohou být šamani, kteří si všimli, že jeřábi uzavírají celoživotní partnerské svazky a proto věří, že když zkonzumují jejich vejce anebo celého ptáka, vylepší tak své manželské či milenecké vztahy. Přísady z jeřábů jsou totiž rovněž významnou složkou ugandských nápojů lásky. Je to smutné, ale další příčinou jsou i pytláci.

Takže, pokud by si někdo z vás chtěl nějak okořenit život :o), zajeďte si do Ugandy a hledejte jeřábí vejce, ale ptáka rozhodně nekonzumujte!!!

Mozkový implantát proti epilepsii

Epilepsie = je poruchou mozku, nad kterou však vyzráli v poslední době vědci, kteří přišli s nápadem voperovat lidem do mozku implantát, který je velice šetrný a ohleduplný narozdíl od dřívějších implantátům, které fungovaly na principu elektrických šoků a ty měly za úkol potlačit epileptický záchvat.

Pedro Irazoqui z Purdue University v Indianě se svým týmem vytvořil pokročilý implantát, který bude přímo v mozku sledovat až tisíc míst, kde by mohly vznikat epileptické poruchy. Zároveň bude napojen na upravené nervové buňky, které v případě potřeby vypustí chemickou látku upravující fungování nervové soustavy ( tzv. neurotransmiter).

Paviáni znají antikoncepci

James Higham z Roehampton University s kolegy zjistil, že nigerijští paviáni anubi znají a využívají přírodní antikoncepci!!!! Tou antikoncepcí je rostlina jménem DRMEK , jejíž černé bobule jsou plné progestogenů. A právě tyto progestogeny fungují proti samičím hormonům estrogenům. Samice paviánů se pak pro samečky stávají méně straktivními a tím si snižují "riziko" :o) otěhotnění. Vědci na to přišli ze zkoumání samičího trusu, který obsahoval velké množství hormonů progestogenů.

Odpovědi profesora Tomáše Halíka na naše dotazy.

Pan profesor děkuje za pozvání do našeho semináře a byl by rád, pokud by dostal upřímnou zpětnou vazbu na svoji přednášku. Takže pokud by jste se mohli vyjádřit do komentářů, jak na vás zapůsobila přednáška, on a podobně.
Zde jsou odpovědi na některé z dotazů.
1. Patří pan prof. Halík v české katolické církvi k představitelům umírněných nebo spíše konzervativních názorů?
Asi jste při besedě zjistil(a), že nejsem tím, koho si lidé představují pod „konzervativcem“, takže v tomto (trošku problematickém) rozdělení patrně zbývá ta druhá možnost.
2. Pane Halíku, komu fandíte (fotbal, hokej,...)?
Přiznám jsem vám, že jsem za celý život sledoval jen jediný sportovní zápas, a to hokej ČSSR proti SSSR v roce 1969 – a to z politických, nikoliv sportovních důvodů(chápalo se to jako symbolická odveta za okupaci v srpnu 68). Tyhle věci (sportovní fandění) jdou poněkud mimo mne.
3. Hodně jste toho dokázal, na co jste ve svém životě nejvíc hrdý?
Jako věřící člověk prožívám svůj život spíš jako proud darů, než jako seriál „výkonů“ – a to člověka vede spíš k vděčnosti a radosti, než k hrdému vypínání hrudi. Jsem vděčný za celý svůj život, i s tím těžkým, co v něm bylo a občas je. Mám velkou radost z toho, že mohu i jako kněz i jako profesor naší nejstarší univerzity sloužit hlavně mladým, přemýšlivým lidem a jsem moc rád, že jsem mohl napsat pár dobrých knížek, které si našly spoustu čtenářů a které tu po mně zůstanou.
4. Jaký máte názor na církev a její postoj k ženám – například, žena nemůže být zvolena kardinálem či papežem?
Považuji za důležité to, že ženy jsou mezi světci a učiteli církve – taková Terezie z Kalkaty nebo Terezie z Avily jsou důležitější než tisíce kardinálů a mnoho papežů. Za sebe si dovedu představit ženy i v roli duchovních, myslím, že to patrně jednou nastane, ale asi to nebude brzy. Mám pár přátel mezi farářkami ostatních církví a vážím si jich.
5. Zajímalo by mě, jaký má pan Halík nejsilnější zážitek z expedice na Antarktidu a co nejzajímavějšího ho tam potkalo?
Jednou jsem tam bojoval o život při bouři na moři (a pomohl zachránit život i zkušenému polárníkovi J. Pavlíčkovi) – vylíčil jsem to v knize Co je bez chvění, není pevné.
6. Co si myslíte o nutnosti celibátu v církvi?
Myslím si, že je velkou pomocí – i když není lehký – pro určitý typ kněžství, který opravdu vyžaduje celého člověka. (Nedovedu si např. osobně představit, že když pracuju prakticky bez přestávky denně od časného rána do velmi pozdní noci, že bych mohl převzít odpovědnost za rodinu – ale můj životní a pracovní styl není běžný ani u většiny kněží.) Dovedu však představit vedle toho i kněze s rodinou, jak je tomu např. v katolické církvi východního obřadu.
7. Když se podívám na seznam aktivit, kterých se účastníte a všech akcí, do kterých jste nějakým způsobem zapojený, zbývá vám vůbec nějaký čas na své soukromé záležitosti?
Skoro ne. Naštěstí je však mé povolání zároveň mým koníčkem a láskou. Nejlépe si odpočinu v létě psaním knih. Ale občas si jdu také zaplavat či se vypotit do sauny.
8. Jaký je Váš názor na současného papeže? Není příliš konzervativní a zpátečnický? V roce 2005 jste napsal v jednom svém článku, že ne. Váš názor se mezitím nezměnil?
Je konzervativní, ale není zpátečnický. Úlohou papeže není hledat nové cesty (to je poslání nás, teologů, působících v oblasti vědecko-pedagogické a spisovatelské), nýbrž spíše věrohodně a srozumitelně udržovat kontinuitu tradice. Inteligentní konzervativci (na rozdíl od primitivních zpátečníků) jsou také velmi potřební. Myslím, že žádný stát a žádné náboženství nemá momentálně v čele člověka tak vzdělaného a inteligentního, jakým je tento velký papež – i když říká často věci, které se ti, kdo chtějí získat popularitu většiny, neodváží říci nahlas.
9. Vaše jméno se začalo objevovat v souvislosti s volbou na prezidenta, jaký je Váš osobní tip na kandidáta? Jaký by to měl být podle Vás člověk?
Někdo, kdo by byl pravým opakem Václava Klause - uměl by lidi spojovat, ne rozdělovat; měl by úctu k druhým a i k odlišným názorům – nebyl by tak ješitný a samolibý; byl by dostatečně vzdělaný a nevyjadřoval se k věcem, kterým vůbec nerozumí – neříkal by např. hlouposti, znevažující ekologické důsledky globálního oteplování; byl by jednoznačně pro evropskou integraci – nenahrával populistickému nacionalismu a pomlouvání EU , atd. Líbil by se mi např. Karel Schwarzenberg nebo prof. Švejnar.
Sám do toho teď rozhodně nepůjdu – myslím, že lépe mohu sloužit této společnosti tím, co teď dělám a také vím, že momentálně má nezávislý kandidát mizivé šance.
10. Řekl jste, že novým religiem byla po křesťanské víře věda, a tu teď vystřídala masmedia, tušíte, co by to mohlo být příště?
Netuším
11. Na internetu jsem našla mnoho odkazů, kde jste se vyjadřoval velice kladně o skautingu. Je Vám blízký svými hodnotami, jste sám skaut nebo to má jiný důvod?
Ano, je mi blízký hodnotami – vážím si mladých lidí, kteří se starají o etickou výchovu a smysluplné trávení času těch ještě mladších.
12. Jaké je Vaše životní krédo?
Ze sv. Pavla: Kde je Duch, tam je svoboda
13. Kdo je pro Vás vzorem?
Dva moji učitelé, kteří byli zároveň velkými mysliteli a statečnými bojovníky za svobodu proti bezpráví : filozof Jan Patočka, první mluvčí Charty 77 a teolog. kněz Josef Zvěřina, vězen za nacismu i komunismu, signatář Charty, zakládající člen Občanského fóra apod. Od nich jsem se opravdu mnoho naučil – nejen v oblasti myšlení, ale i jednání.

Nimes

Nedávno se nás pár otrlých francouzštinářů rozhodlo absolvovat výpravu za poznáním jižních kultur. A nebo to jde říct i jinak, prostě jsme jeli k žabožroutům :))
Po strastiplné, 19 hodinové cestě autobusem, při které pouze INTELIGENTNÍ septima zabavila pro každého dvojsedačku, a mohla se alespoň v rámci možností trochu prospat, jsme dorazili mátožní do malého městečka nedaleko pobřeží.

Než jsme se stačili rozkoukat, už jsme celý vyhladovělí mířili do místní kantýny v tamějším lyceu :) Náhle se jako blesk z čistého nebe objevilo véééééélikááááánské množství všeho možného i nemožného skvělého jídla. Ale to byl jenom začátek...jen co jsme se rozkoukali, vrhli jsme se na něj. A jedli jsme, a jedli jsme, a jsme jedli...a stále jsme jedli . A pořád bylo co :D A jestli závidíte, záviďte ještě víc ;) tímto způsobem jsme se totiž stravovali celý týden. Výjimkou pak byla návštěva na býčí farmě, kde jsme jedli ještě daleko víc.

Když pomineme přípravu na jídlo, jídlo samotné a jeho pozdější trávení za pomoci "jen nepatrného" množství tamějšího moku, měli jsme pořád ještě
dost času na poznávání historie a současnosti města.
Kromě našich samostatných toulek po Nimes, díky kterým bychom tam už všude trefili i po slepu, jsme měli možnost poslechnout si odborný výklad od domorodkyně – vážené profesorky na lyceu.
V Nimes jsme viděli
- Amfiteátr Les Arènes (1. stol. n.l.) – kolem něj jsme chodili každý den do lycea, a vlastně i kamkoliv jinam, byl to takový náš nepřehlédnutelný záchytný bod…bohužel jsme nešli dovnitř ;(
- Maison Carrée (římský chrám, z roku 5 n.l.) – viz. foto…carré = čtverec, maison = dům > to snad poznáte ;)
- Věž Tour Magne (16 př.n.l.) stará krásná věž hodně hodně na kopci – ale fakt dobrej výhled na celé Nimes (viz. foto – pořádnej kuk = vidět amfiteátr v pravé části)
- Zahrady Jardins de la Fontaine (18. století) - zahrady pod věží hodně hodně na kopci :D
- Akvadukt Pont du Gard – obrovský, starobylý…viz. křoví naší skupinové fotky ;)
- A další...

Myslíme, že ten týden se opravdu vydařil, i navzdory nepříznivé předpovědi počasí skoro nepršelo a bylo krásně teploučkou. Navíc jsme si mohli pořádně odpočinout od školních lavic a přijet o minimálně deset kilo těžší :D
Návštěvu tohoto milého městečka v Provence vám všem vřele doporučujeme ;)

Posted by next-ka & ufemezumik

Výsledky ankety o trestu smrti.

Z výsledků je vidět, že o třetinu více lidí je proti trestu smrti. Důvody mohou být různé, takže pod tímto příspěvkem by se mohla rozpoutat diskuze těch, kteří jsou ochotní se ke svému názoru veřejně přihlásit.
Já jsem pro trest smrti. Jsem si vědoma toho, že riziko justičního omylu tu je, ale kriminalistické metody se stále zdokonalují, což by se mělo projevovat i na usvědčování pachatelů. Je samozřejmě k diskuzi, za co by trest smrti být měl a za co ne, ale podle mne by být měl . Nechápu, proč bych měla přispívat ze svých daní na vězení pro lidi, kteří vraždí děti nebo třeba vraždí opakovaně. Ve vězení nemusí pracovat, mohou si vystudovat pár vysokých škol a když je po dvou třetinách odpykaného trestu pustí mohou pokračovat ve vraždění dál. Myslím, že společnost by měla být od takových to individuí chráněná. Kdyby u nás vězení pro těžké zločince vypadalo jako v Thajsku a nebo v Mexiku, to by bylo něco jiného, ale u nás je to spíše dovolenkové místo. Cituji "Odsouzení již prakticky nemají povinnost ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat, mohou si o práci požádat a svůj zájem o práci si musí vlastnoručně podepsat a zároveň mají možnost si dát i výpověď z práce. " (http://valdice.vscr.cz/clanky/?cl_id=141) . Proč si ve vězení pěstovat lidi, kteří plánovaně vraždili důchodce a nebo zneužili a zavraždili malou holčičku? Co kdyby to byla naše dcera nebo sestra? Nechci těmto lidem přispívat na to, aby si mohli každý týden z knihovny brát 2 knížky a dívat se na televizi od 17,00 do 22,00. Nehledě na to, že jak se dozvídáme z mediálních prostředků, ve vězení lze vše, od telefonování ven až k tomu sehnat si drogy. Na "argument", že stát nedal život, tak ho nemá ani právo brát, říkám, že ani ti lidé ho neměli právo brát jiným. V tomto případě oko za oko, zub za zub. Všechno má samozřejmě svá uskalí a například jako matka nějakého vraha bych se na to dívala jistě jinak, ale i když je to poněkud radikální názor na učitelku, jsem pro trest smrti.

Beseda s profesorem Pirkem

Dnešní beseda s profesorem Pirkem přiblížila všem zájemcům choroby týkající srdce. Dozvěděli jsme se i jak těmto problémům předcházet a pár příběhů z kariéry špičkového českého kardiochirurga. Zajímavé bylo hlavně seznámit se s osobností plnou elánu a chutě do své práce. Humor tomuto sympatickému doktorovi rozhodně nechybí. Jak sám řekl, chirurgie pro něj byla téměř jasná volba, jak si řízne do masa kuchař, nechtěl se skalpelu pustit ani on. Práce pro pana Pirka není pouze zaměstnání, i ve svém volném čase se věnuje zpestřování programu lidem, kterým zkřížila život transplantace. Např. stejně jako se slavní fotbalisté prohání po hřišti, on se s bývalými pacienty honí za míčem na stadionu Slavie, právě jako dnes. I přes neuvěřitelné množství práce si najde čas na rodinu a koníčky. Málokdo by nechtěl mít vše srovnané v hlavě právě jako profesor Pirk.

Výsledky ankety o adopci

Jak je vidět výše, tak zastánci adopce a odpůrci jsou zhruba v rovnováze. Názory se samozřejmě mohou lišit. Minulý týden byl na Seznamu jeden zajímavý článek, který se věnoval tomuto tématu. Část sem kopíruji.
Ještě v roce 1992 nedoporučovali mnozí renomovaní sexuologové svěřování ústavních dětí do adopce nebo pěstounské péče homosexuálním párům.
Ne snad proto, že by se dítě mohlo od svých pěstounů homosexualitě nějak naučit. Teorii o homosexualitě, která se dá naučit nebo odkoukat, věří už jen pár nevzdělanců. V té době však ještě panoval názor, že v homosexuální rodině chybí člen jednoho pohlaví. A dítě to má pak složitější se svou sexuální identifikací.
Teprve na konci minulého století utrpěla teorie identifikačních vzorů trhliny. A nebylo k tomu zapotřebí psychologických výzkumů. V mnoha tradičních rodinách není snadné najít takové vzory. A pokud na jednu misku vah položíme harmonicky žijící homosexuální pár a na druhou stranu manželství alkoholika s prostitutkou, je zjevné, která rodina bude pro dítě lepší.
Děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské
Dalším argumentem proti všemocné identifikaci je skutečnost, že většina homosexuálů se rodí heterosexuálním rodičům. Jaký mají v rodině vzor pro své sexuální zaměření? Neměli by snad být rodičům odebráni a svěřeni na výchovu homosexuálnímu páru, který by byl nesporně více tolerantní k jejich orientaci?
Už v roce 1986 uveřejnil britský psycholog R. Green zajímavý výzkum. Zaměřil se na porovnání psychosexuálního vývoje tří až 11letých dětí. První skupinu dětí vychovávaly lesbické matky a druhou matky heterosexuální bez partnera.
Green nenašel mezi oběma skupinami žádný podstatný rozdíl. Snad jen, že děti vychovávané lesbičkami byly více otevřené a přátelské. Ale také méně konformní v pojetí typicky mužských a ženských hraček, jako jsou autíčka, kočárky nebo panenky. Tyto rozdíly však neměly žádný vliv na vlastní sexuální orientaci dětí.
Děti potřebují milujícího člověka, který s nimi počítá
Na sexuální orientaci takového člověka pak záleží pramálo. Jako identifikační vzor neslouží jen rodiče nebo pěstouni, ale celé široké okolí. Tedy okolí dítěte včetně přátel, nebo dokonce literárních postav.
Největší nebezpečí pro dítě vychovávané homosexuálním párem pak nespočívá v rodině, ale v netolerantním okolí. Naštěstí je naše společnost jednou z nejvíce tolerantních na světě. A společenské názory se stále vyvíjejí. Je tedy nejvyšší čas, abychom začali přemýšlet i o možnosti výchovy dětí homosexuálními páry.
Radim Uzel, Právo

Pozvánka na promítání videa a fotografií z Afriky - středa 10.10. 15,30 učebna 101

Niagara Falls

Ahojky milí spolužáci a paní učitelko...tento víkend jsem měla to štěstí a navštívila jsem Niagárské vodopády...zážitek nepopsatelný!!! Měli jsme krásné počasí...myslím, že nějaké fotky se docela povedly, tak jich pár zasílám...!!! Aspoň touto cestou můžete cestovat semnou a poznávat Ameriku :-))...
Je to tady jako v pohádce...příroda, všechno čisté - posekané zelené trávníky...když jdu ze školy domů tak pokaždé potkám několik veverek a taky pást se srnce na něčím pozemku... "prostě nádhera"...kam se na tohle hrabe Praha!!!
Ne narovinu, chybí mi veliké město a ruch, a tramvaje a metro!!! Doufám, že vy se máte báječně a škola je taky v pohodě...!!!
Zdraví Švéca

Beseda s ing. Martinem Hochem na téma transplatované srdce

Ve středu přišel na druhou hodinu biologického semináře ing. Martin Hoch, který před pěti lety podstoupil v IKEMu transplantaci srdce. Otázek bylo hodně, takže zůstal až skoro do konce hodiny. Pán to byl zajímavý, nejen osudem, ale i vyjadřováním. Beseda byla zaznamenána na diktafon a brzy by se tu měl objevit odkaz na její uložení a pár fotek.