Téma: NÁVŠTĚVA VÝSTAVY „WORLD PRESS PHOTO '07“
Termín konání semináře s exkurzí: 17.9. 2007
Místo konání semináře s exkurzí: Výstavní prostory Karolinum, Ovocný trh 3, Praha 1
Počet účastníků: 21
World Press Photo obecně: WPP byla založena v roce 1955 v Nizozemsku jako nezávislá nezisková organizace podporující a mezinárodně propagující profesionální fotoreportéry. WPP každoročně pořádá nejprestižnější soutěž v žurnalistické fotografii. Letos se soutěže zúčastnilo 4460 fotografů (se 78 083 digitálními snímky), z nichž šedesát nejlepších bylo oceněno v deseti různých kategoriích (např. „Sportovní reportáž“, „Současné problémy“, „Aktualita“, atd.). Pražskou výstavu zaštiťuje primátor hl. m. Prahy Pavel Bém a předseda senátu Přemysl Sobotka.
Fotografie jsou vystaveny v Karolinu. Když se mezi vystavenými velkoformátovými okamžiky ze skutečného života procházíte, je dobré mít otevřenou mysl. Vcítit se do dané situace. Dýchne na vás krása, ale i drsnost přírody, vychutnáte si zajímavé okamžiky ze sportu, občas vám možná ztuhne krev v žilách při pohledech na hrůzy, které přinesly ozbrojené konflikty mezi nic netušící lidi, pak budete zase obdivovat nezdolnost lidské vůle. Exhibice neprezentuje jen tak nějaké chladné fotky. Zachycuje syrovou skutečnost. Skutečnost, kterou člověk nemůže popřít a odmítnout.
Velice na mne zapůsobily fotky ze života japonských „salarymanů“, které pořídil David Guttenfelder (USA, The Associated Press).. Jsou to zaměstnanci japonských korporací, kteří tvrdě dřou. Za svou dřinu sice dostávají od svých zaměstnavatelů celoživotní podporu, ovšem ztrácí značnou část své svobody. Jejich práce jim ovlivňuje společenský i rodinný život. Na slabé jedince může číhat i smrt z přepracování. Není se čemu divit, že se spousta salarymanů snaží řešit pracovní vypětí po různých barech a utápět se v alkoholu. Celá záležitost kolem těchto dříčů mi přijde tak trochu zvláštní. V mých očích (a nejspíše nejen v těch mých) se Japonsko jeví jako technologická velmoc. Například o průlomech v robotice slýcháme skoro každou chvíli. O to větším kontrastem jsou pak tato fakta o pomalu otrocké práci lidí. Série snímků dokonce vyhrály kategorii „Každodenní život“. Nejvíce mě zaujala fotografie, kterou uvádím na konec v obrázkové příloze: na černobílé noční scéně vidíme muže, který k nám stojí zády. Okolí nevypadá příliš vábně, člověk by to tipoval i na problémovou čtvrť. Bydlí tu někde? To by mohl být i důkaz o velmi nízkém postavení začínajících salarymanů. Dle mých měřítek tento snímek překračuje žánr žurnalistické fotografie a již se dere do kategorie fotografií uměleckých. Člověk snad nemůže přehlédnout jeho silnou atmosféru.
Vítězná fotka:
„Cenu World Press Photo vyhrál snímek Američana Spencera Platta. Zachytil mladé Libanonce, jak autem projíždějí Bejrútem vybombardovaným izraelskou armádou.
Mezinárodní porota ocenila především kontrast nezúčastněně působící skupiny mladých lidí v kabrioletu a budov zřícených po izraelském bombardování.
Porotcům se také líbily výrazy ve tvářích žen - jedna posílá z mobilu textovou zprávu, druhá, ve slunečních brýlích, si zakrývá nos kapesníkem.
"Je to dílo, na které se vydržíte dívat. Má v sobě komplexnost i rozporuplnost reálného života uvnitř chaosu," komentovala výběr vítězného snímku předsedkyně poroty Michele McNallyová z deníku The New York Times.“ - převzato z idnes.cz (http://show.idnes.cz/world-press-photo-vyhral-vybombardovany-bejrut-fu4-/vytvarneum.asp?c=A070209_113803_vytvarneum_kot)
Upřímně řečeno, s ortelem poroty nesouhlasím. Tato fotka se mi zdá být spíše průměrná. Vypovídací hodnota snímku je v mých očích dost nízká. Výrazy ve tvářích žen o okolní katastrofě snad skoro vůbec nevypovídají. Ovšem já porotce nejsem a možná mi nepřísluší toto kritizovat.
Toť tedy vše. Výstavu WPP jsem letos navštívil poprvé a musím uznat, že na mě docela zapůsobila.
Na závěr přikládám ještě pár fotek, které mě zaujaly:
Již zmíněná fotka „salarymana“ stojícího na noční ulici.
Městem se prohání uragán? Ne, lidé jen tak někam neodlétají, to jen pouliční pařížský tanečník předvádí své akrobatické umění.
Vítězná fotka…
5 comments:
Já jsem někde četl, že na té vitézné fotce nejsou žádný znuděný zbohatlíci, ale místní, kterým půjčila známá jednoho z nich auto a oni se jeli podívat, jestli jejich dům stojí(nestál). Takže ta fotka poněkud ztrácí dramatičnost. :)
O tom už jsem taky slyšel, článek pana Vodičky jsem si přečetl před chvílí. Je chvályhodné, že se snaží bojovat proti bezmyšlenkovitému přijímání informací z masmédií, ale co předložil on? Kde jsou fakta? Nic zajímavého a přínosného jsem se od něj nedočetl Takže těžko říct, jaká vlastně skutečnost je. Tak či onak, k této fotografii jsem si vybudoval negativní vztah. Předsedkyně poroty tvrdí, jak nám fotky ukazují skutečnost takovou jaká je. Že si pod textem nic nepředstavíme? Podívejte se na fotku, ta vám ukáže! Ale tohle? Je to fotka o ničem. Pouhá ilustrace, která je ještě jakoby za mléčným sklem. Kde je ten šok? Síla okamžiku se zde schovala někam do nejzapadlejšího kouta a spáchala rituální sebevraždu...
Porotci už naštěstí pochopili, že šok a síla okamžiku není jediným kritériem dobrého snímku. WPP letos už nemá pouze šokovat a vyvolat v lidech falešný pocit lítosti ale ukázat pěkné a zajímavé fotografie. Pochybuji, že bych se chodil každý rok dívat na zmrzačené děti a podobné velmi příjemné věci.
Na pěkné fotografie se zajdi podívat do galerie nějakého fotografa-umělce. Publicistická fotografie je podle mého někde jinde. Samozřejmě nemusí být vždycky ošklivá nebo tak něco - na výstavě jsme přeci viděli pěkné a zajímavé fotografie, které se umístili na nejvyšších příčkách svých kategorií. A že má WPP šokovat? Možná ano, možná ne. Hlavně má ale ukázat to nejlepší k danému tématu. A myslím, že ta témata jsou taková, že se k nim už jen stěží dělají pěkné fotky. A na pocity lítosti se tu také dle mého nehraje. Prostě ukazují, co se děje, nikdo po tobě nechce, abys někoho litoval, aby ses něčemu smál...chtějí jen, abys věděl.
Výstava byla úžasná.Ale kdyby bylo po mém,vítěznou fotku bych zvolila jinou - Několika měsíční mrtvé děťátko ležící v dřevěné rakvi...To je opravdu strašný pohled. Nad touto fotkou,ale nejenom nad ní,nad celým světem,jsem přemýšlela,jak je možné,že se toto ve světě děje.To miminko za nic nemohlo,ale přišlo o život v důsledku války...
Nebo srdcervoucí příklad lidské lásky, která překoná všechny strasti a utrpení.Krásná nevěsta po boku zohaveného ženicha.Tento muž je po celém těle popálený,na hlavě má jen kůži,jestli se tomu dá ještě tak říci-bez uší,bez nosu.Ale přes to vše si ho ta dívka vzala. Láska nadevše...
Post a Comment