Trocha z historie
Vodní dýmka je dnes spojována především s Egyptem a dalšími arabskými státy, její historie však sahá do jiné geografické oblasti a to již několik století zpátky.
Objevení vodnice se odhaduje na 16. století. Prapředci vodních dýmek pochází z Indie, tehdejší modely však měly s dnešními kousky jenom málo společného. Jednalo se totiž o vydlabaný kokosový ořech do kterého bylo zasunuto stéblo. Také se v ní nepoužíval tabák jako dnes, ale sloužila ke kouření opia a hašiše (odtud také označení šíša).
Vzhled podobný dnešnímu získala v Persii (oblasti dnešního Iránu), když se místo kokosového ořechu začala používat váza (kovová nebo keramická) a stéblo se nahradilo šlauchem.
K definitivním změnám do dnešní podoby došlo později v Tureckém sultanátu kde vodní dýmka zažívala svůj první boom.
V Evropě a Americe se šíša dostala do povědomí na přelomu 19. a 20. století. S rozšířením cigaret se však na vodní dýmky zapomělo a návrat k nim přišel až po několika desetiletích.
Základní stavba

Dýmka má několik částí (ve velké většině případů odnímatelných). Vespod se nachází váza (karafa - 11) naplněná zhruba do poloviny vodou. Do ní se zasouvá tělo (12) jehož spodní konec sahá pod hladinu vody. Na vršek těla se upevňuje tácek (15) a kotlík (hagar - 10), který se plní tabákem a na něž se dává uhlík. Do těla se zasouvá šlahoun (9). Některé dýmky jsou opatřeny vývody pro více hadic což umožňuje kouřit více lidem najednou.
Funkce
Jak sám název napovídá jedná se o dýmku chlazenou pomocí vody. Při vdechnutí kouře ze šlauchu vzniká v karafě podtlak což způsobí nasátí nového kouře z kotlíku. U většiny dýmek je také možné vyfouknout přepálený kouř z vázy přes ventilek (13) v němž je kulička (14) která zajišťuje že při vdechu nenadechujeme vzduch, ale pouze chuť tabáku.
Tabáky
Existuje mnoho druhů tabáků které se na vodní dýmky dají použít. V Evropě a Americe se kouří převážně ochucené tabáky a to buď ovocné (jahoda, višeň, jablko...) nebo jinak ochucené (čokoláda, máta, káva...). V arabských zemích se převážně kouří tabák neochucený (černý), jehož chuť silně připomíná chuť cigaret.
U ochucených tabáků se na kotlík, narozdíl od černých tabáků, musí připevňovat alobal, jinak by došlo ke ztrátě chuti.
Na trhu jsou ale také k sehnání beztabákové směsi ("bylinné tabáky") pro vodní dýmku, určitou nevýhodou ovšem pro někoho může být, že se na krabičkách těchto "tabáků" nenachází informace o jejich složení.
ŠkodlivostVelmi často diskutovanou věcí je to, jak moc škodí vodní dýmka oproti cigaretám nebo jiným tabákovým výrobkům. Pravdou je, že to ale nikdo neví přesně. Veškeré informace, které čteme v tisku jsou založeny pouze na dohadech a teoriích "odborníků". Doposud nebyla provedena skutečná vědecká studie, která by dokládala pravdu ať už na straně kuřáků nebo na straně odpůrců vodních dýmek (pokud byla nejsem si o její existenci vědom).
Jedním z mála doložených faktů ale je, že člověk závislý na nikotinu má i po vykouření vodní dýmky stále chuť na cigaretu, což dokazuje nižší obsah nikotinu v tabácích do vodnice.
Dnešní situace v ČRV dnešní době se u nás vodní dýmka opět těší velké popularitě, což dokládá kromě vzrůstajícího počtu čajoven s možností pokouření šíši také stále větší množství obchodů s vodními dýmkami.
Podle statistických údajů zhruba 14% patnáctiletých v České republice ochutnalo či častěji kouří vodní dýmku (dle mého názoru je toto číslo ale minimálně dvojnásobně vyšší) a každým rokem toto procento stoupá . Vodní dýmka je totiž díky chladnému kouři dobře "udýchatelná" i pro nekuřáky. Navíc narozdíl od cigaret láká také díky nepřebernému množství z výběru chutí.
K vytvoření tohoto článku byly vykouřeny dvě vodní dýmky. Omlouvám se za případné chyby a překlepy.