Mezinárodní pokec :D

     
     Jako první k nám přišli Ömör z Turecka a Mé z Thajska. Když jsme překonali počáteční nervozitu z obou stran, začali jsme se ptát na otázky z oblasti jejich zájmů. Jak Ömör, tak i Mé se shodovali, že jejich nejčastější a zároveň nejoblíbenější aktivitou tady v Praze je trávení volného času s přáteli. Mezi další zájmy se řadily hlavně sporty - Mé fotbal, Ömör squash, tenis, aerobic. Je to pro ně jakýmsi zpestřením, ve svých zemích totiž na koníčky neměli moc času.
     Národním sportem v Thajsku je, jak jinak, thajský box. Když nám o něm Mé vyprávěl, celý se rozzářil :).V Turecku je to pak büres, což je varianta suma.
     Naše další otázky směrovaly na jejich zdejší rodinu, lidi a školu. Oba říkali stejně, že mají velice milou rodinu a jsou spokojeni. Ömör díky islámu v Turecku byla zpočátku ze zdejších poměrů překvapená, ale rychle si přivykla. Škole se moc nevěnují, je nudná, takže radši tráví čas jinak.

     Další u nás byly studentky z Japonska a Thajska - konkrétně Bangkoku. Jelikož se nám na papír podepsaly v jejich rodných jazycích, jména nedokážeme rozluštit 0:)
Zdejší zájmy jsou opět hlavně sporty - squash, basket (thajská studentka) a japonská studentka se zde přidala k roztleskávačkám. Holčina z Thajska doma zpívala, vařila a koukala na „krátké filmy“. Ta japonská pro změnu hrála na piano. Na otázku proč tady nemají stejné koníčky jako doma odpověděly, že chtěly zkusit něco nového. K našemu překvapení byly nejvíce uchváceny z tanečních a zdejších KRÁSNÝCH CHLAPCŮ - na Helichovce je jich prý dost :).
     Náš další dotaz se týkal opět národních sportů - Thajsko znovu box, v Japonsku judo a hra Go. Dozvěděly jsme se něco málo o japonských školách - předepsaný účes, uniformy, samé učení. Ani se nedivíme, že berou pražskou školu jako oddech. Nemohly jsme se nezeptat na jejich kuchyni v našich podmínkách. Z thajské kuchyně byla holčina drobet zklamaná, údajně chutná úplně jinak, nemáme ta správná koření. A japonské speciality jsou pro změnu u nás drahé, takže je zde neochutnala.

     Jako třetí dorazili Lucas z Brazílie a Malachai z USA (New York). S těmahle klukama jsme se furt chechtali. Začali jsme danými otázkami: Jaké jsou vaše zájmy tady v Praze? První reakce - go to the pub with friends. Byli naprosto unešení zdejším večerním životem. Vždy se schází s dalšími studenty z programu a celá banda vyráží do rušných ulic.
     Lucas si oblíbil kulečník! Co se týče jeho sportovních aktivit, jsou stejné jako doma - fotbal, fotbal, fotbal. Malachai si s sebou přivezl cello a hraje v Praze dokonce i v orchestru. Sport pak - občas squash a fotbal.
     Národní sporty v Brazílii jsou, nečekaně, fotbal a pak teda ještě volejbal, v Americe americký fotbal, baseball, rugby (oblíbený Malachaiův sport). Na základě poznatku o hezkých českých chlapcích nám to nedalo a zeptali jsme se na české dívky. Následoval smích. Všechny hezké české holky jsou už prý zadané. Hlavně, což platí o Čechách globálně, jsou chladné. Jsme všichni rezervovaní, zpočátku si nikoho moc nepřipouštíme k tělu.
     Na závěr si ještě vychvalovali českou kuchyni, obzvláště pivo nebo vánoční cukroví.

     Filipe z Chile k nám přišel jako další. Jeho zdejší zájmy jsou opět přátelé a společné chození do klubů. Nová sportovní aktivita, kterou v Praze objevil, bylo boulder lezení. Doma hrál basketbal, ale když už odcestoval, chtěl vyzkoušet něco nového.
     Nad chilským národním sportem chvilku přemýšlel, ale nakonec se stejně rozhodl pro fotbal. V Praze se mu líbí hodně památky a metro, tím byl úplně unešený. Dostal se ovšem i mimo Prahu - konkrétně do Krkonoš a na Šumavu, kde si vyzkoušel lyžování. Chtěl by se ještě kouknout do Karlových Varů, vidět zdejší filmový festival.
     Zeptaly jsme se Filipa na Vánoce, jak je u nás oslavil. Pochvaloval si vánoční cukroví, hlavně to množství různých druhů. I stromeček byl pro něj zážitek. U nich doma v Chile nikdy nemají takovou celkovou atmosféru jako v Čechách.

     Mauricio a Jay. V této dvojici mluvil převážně Mauricio. Už od první chvíle působil neuvěřitelně energicky a sympaticky. Rozvyprávěl se o skvělých pražských čajovnách, hospůdkách, českém pivu, které miluje! Díky pivu ovšem chodí i do posilovny, aby neměl pivní bříško. Jinak zde plave a hraje fotbal. Doma žádný čas pro sebe neměl, jelikož pracoval.
     Pak se dostala ke slovu Jay (Thajsko). Ta taky plave, hraje squash. Není moc nadšená z toho, že se musí učit. Mimo Prahu byli v Krkonoších a na Šumavě, kde se vrhli do lyžování - hodně padali a zdálo se jim to těžký. I Mauricia jsme se zeptali na české dívky a opět stejná odpověď - strašně chladné.
     Vánoce se jim líbili, Mauricio byl taky nadšený množstvím vánočního cukroví, obzvláště s čokoládou a živým vánočním stromečkem - u nich mají umělý. Dozvěděly jsme se o Paraguayském svátku Friendship day, slaví se ve škole formou párty. V Thajsku místo Vánoc slaví hlavně Nový rok.

     Jako poslední si s námi přišla podívat Benedikta z Portugalska. Benny nám svým chováním a zevnějškem strašně připomínala Ann! Prvotní otázky se týkali koníčků a dozvěděly jsme se, že tady se věnuje stejným jako doma - čtení, kytara, kamarádi - jenom tu nehraje volejbal - prý je tu na to moc líná. Národním sportem je pak fotbal a surfing. Dost jí mrzelo, že nikdo v Portugalsku moc nezná hokej a florbal.
     Dál jsme se rozpovídali o jídle, Praze, Lisabonu, lidech… Popisovala nám její rodný Lisabon a srovnávala ho s Prahou. Jsou to podobná města, jenom je u nich víc nepořádek na ulicích a více bezdomovců. Strašně moc postrádá moře, západy slunce a hlavně ryby! Sice si velmi zamilovala českou kuchyni (knedlíky), jenže ryby prostě miluje. Vánoce slaví velice podobně, akorát mají umělý stromeček. I Benny popisovala Čechy jako chladné a rezervované lidi (kde asi bude chyba?). Vrchol všeho jsou pak prý čeští chlapci. Portugalci jsou gentlemani, umí flirtovat, zkrátka se umí chovat, což se o našich pánech bohužel říci nedá…

Made by Lenka Malíková, Katka Kostová, Nikola Pinterová, Petra Přibylová a Zuzka Novosadová :)