Nucená prostituce a další formy sexuálního násilí v nacistických koncentračních táborech

   

    O sexuálním násilí z dob minulých je toho známo velmi málo, je ale jisté, že probíhalo a dokonce ve velkém. Z malého množství informací, které o této tematice hovoří, si lze udělat alespoň jakous takous představu, jak to dříve probíhalo.
    Sexuální násilí na pronásledovaných a zajatých ženách bylo pevnou součástí nacionálně-socialistického systému. Formy sexuálního násilí zahrnovaly například sexuální obtěžování a znásilňování zajatkyň, medicínské pokusy nebo nucenou sterilizaci a potraty. Jednou z nejvíce tabuizovaných forem sexuálního násilí byla právě nucená prostituce v koncentračních táborech.
Prostituce byla v té době naprosto neslýchaná, nacisté proto prostitutky pronásledovali a zavírali. A to již před válkou, kdy byly sepsány seznamy, a tyto ženy byly na jejich základě kriminalizovány. Na druhou stranu, i když nacistický systém považoval prostitutky za nečisté, v armádě a v koncentračních táborech prostituci podporoval, ba dokonce vynucoval.
    Když po roce 1933, po převzetí moci nacisty, začalo pronásledování tzv. nepřátel lidu, prostitutky byly zařazeny do dlouhého seznamu záškodníků, kteří přestavovali hrozbu pro německý lid. Cílem tenkrát nebylo odstranění prostituce, pouze neomezená státní kontrola nad ní a její cílené využívání pro prosazení jistých zájmů.
    Během 2.světové války bylo v koncentračních táborech potřeba velkého množství pracovních sil. Aby vzrostl výkon pracovníků, vznikl systém odměňování. Hlavní iniciátor pro zřizování nevěstinců byl Heinrich Himmler. Na jeho pokyn byl v roce 1942 zřízen první lágrový nevěstinec. Vznikl tak systém, který sexuálně využíval a zneužíval ženy, aby stimuloval pracovní výkony nucených dělníků-mužů.
    Dalším důvodem pro zřizování takovýchto zařízení byla také „prevence“ homosexuality mezi vojáky. Ten kdo byl podezřelý, byl přinucen k sexu, jen aby prokázal „správnou“ orientaci.



    V první fázi byly do nevěstinců nabírány ženy, které již před svým zatčením pracovaly jako prostitutky. Jejich počet však nestačil, proto bylo k prostituci přinuceno i velké množství ostatních žen. Budoucí prostitutky byly rekrutovány hlavně z ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku.
    Po naverbování byly ženy rozvezeny do jednotlivých koncentračních táborů. Tam byly zpravidla prvními ženskými zajatkyněmi. Byly roztříděny do kategorií na základě svého zevnějšku a podle výsledného hodnocení pro členy SS, Wehrmacht (branná moc nacistického německo) a pro zajatce v lágrech. V táboře pracovali většinou po dobu šesti měsíců. Poté se jejich „pracovní síla“ považovala za vyčerpanou a tábor žádal o novou dodávku. „Použité ženy“ byly vraceny zase zpět. Když byla některá z těchto žen těhotná, nacističtí „doktoři“ na ní zkoušeli různé pokusy. Ať už co se potratu nebo sterilizace týče, nebo pak působnosti určitých chemikálií. To ovšem probíhalo u žen, které nebyli prostitutkami dříve. Ty totiž, jakožto zařazené bytosti do skupiny asociálů, byly sterilizovány automaticky.
    Návštěvu nevěstince si zpočátku mohla dovolit jen malá skupina lidí. Mezi ně patřily zajatci, kteří stáli nejvýše v hierarchii tábora. Později ale mohli tuto možnost využít i kriminální a političtí zajatci. Jediní židé tuto možnost neměli. O návštěvu se muselo zažádat písemně u komandanta tábora, povolenky pak byly vydávány během vězeňského nástupu. Jedna návštěva trvala průměrně 20 minut. Jediná povolená poloha pro pohlavní styk byla vleže. Aby se mohlo kontrolovat dodržování předpisů, byli stanoveni lidé, kteří dohlíželi skrze díry ve dveřích. Návštěva prostitutky stála dvě říšské marky, peníze se ale k ženě nikdy nedostaly.
    Rekrutace žen pro nucenou prostituci uvnitř koncentračních táborů byla označována za „dobrovolnou“. To je ale jen otázkou pohledu, takový systém hrůzovlády, jakým byly koncentrační tábory, přece svobodnou volbu nenabízel. Je ale pravda, že jakákoliv šance zvýšit naději na přežití byla okamžitě využita. Pracovat jako prostitutka v koncentráku totiž znamenalo mít lepší šaty, jídlo i hygienické podmínky, a to šanci na přežití zvýšilo výrazně.
    „Ačkoliv lágrových prostitutek byly asi čtyři stovky, velmi málo jich bylo po válce odškodněno. Jednak mluvit o prostituci a sexuálním násilí bylo tabu, a jednak nucená prostituce nebyla zařazena mezi válečné zločiny nacismu, které se soudily v poválečných procesech. Tato tragická stránka historie prostě zmizela. Až teprve v posledních letech se o ní začíná psát a mluvit. Je strašné to vytahovat na světlo, ale ještě strašnější je o tom nevědět nebo zapomenout.“


    

Ženské zkušenosti z nacistických koncentračních táborů - kniha
http://kyklop.bloguje.cz/255502-h-amesbergerova-k-auerova-b-halbmayrova-sexualizovane-nasili.php

Text inspirován a částečně citován a fotky použity ze stránek:
http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=2053260
http://osvetim.valka.cz/nevestinec.htm
http://bloodymary.blog.cz/